Velmi zajímavým tématem odpovědnosti dopravce je nakládka/vykládka a “lámání” okamžiku odpovědnosti, kdo za zajištěný náklad nese odpovědnost.
Ze zkušenosti víme, že na toto téma jsou rozšířené různé polopravdy. Jeden extrém (mající původ ve vynalézavosti dopravců) je: “..za zajištění nesou odpovědnost oni..” (rozuměj odesílatel). Druhý extrém (mající původ ve vynalézavosti odesílatelů): “..za zajištění nese odpovědnost dopravce..”(samozřejmě – kdo jiný 🙂
Odesílatel by neměl zapomínat, že po něm se bude vyžadovat odborná péče s ohledem nato, že může být např. výrobce a tedy by měl vědět, jak správně náklad nejen zabalit, ale i připravit k přepravě – dát případné pokyny řidiči jak má být náklad uchycen, zakurtován atp.
Řidič, zase nemůže stát někde bokem a tvářit se, že se jej nakládka netýká. Měl by dohlížet např. na umístění v návěsu s ohledem na váhu nákladu a případné rozložení této váhy, umístění příček pro náklad náchylný k pohybu atp.
Jinými slovy ta odpovědnost může být velmi komplikovaná a mohou nastat situace, kde je odpovědný pouze odesílatel, dopravce či spoluodpovědni oba. Např. v jenom sporu, který naštěstí skončil mimosoudní dohodou na úrovní advokátů, se odesílatel s dopravcem přel, jak měla být zakurtována poměrně rozměrná turbína umístěna na dřevěných sáních.
Tím, že dopravce pouze přehodil kurty přes turbínu, docházelo z důvodů vibrací při jízdě k mírnému otáčení turbíny, až příčky sání prorazila a spadla. Dle odesílatele (výrobce) měla být turbína přikurtována pevně za oka, aby neměla možnost se otáčet. Na druhou stranu použité dřevěné trámy byly nedostatečné co do pevnosti. Podotýkám, že zajištění nákladu Úmluva CMR neupravuje.